Skoro devětatřicetiletý Petr Rožec, dobrovolný hasič z JSDH Horní Blatná z Karlovarska, zveřejnil na svém profilu velmi zajímavou úvahu o činnosti dobrovolných hasičů a hodnocení práce hasičů veřejností. Petr, krom toho, že je dobrovolným hasičem, pracuje v sociálních službách, a hasičem je již sedmým rokem.
Nyní již text autorský text Petra Rožce bez úprav:
Nepochopím, jak někdo může kritizovat a hodnotit činnost hasičů, ať už profesionálních nebo dobrovolných.
Někteří spoluobčané by se měli nad sebou zamyslet. Myslet si, že hasiči dělají prd, jen chlastají a jsou k ničemu, je ubohé. Někteří jsou toho názoru, že hasiči v jejich obci by se měli zrušit, jen zatěžují městskou kasu. Mám nápad, aby nezatěžovali městskou kasu, můžou tihle inženýři přispívat na chod hasičů, nejlépe si to jít i zkusit. Zkuste třeba ráno ve dvě hodiny v rychlosti vyskočit z postele, obléknout se a běžet do hasičárny když to houkne, navíc když víte, že za pár hodin vstáváte do svého zaměstnání. Tělo hasiče už tímhle dostává záhul jako blázen. Druhá věc kdy tělo a psychika dostává čoud je, že pořádně nevíte, co vás na místě zásahu čeká. Očekávání, adrenalin, psychika.
Klobouček před všemi, kteří jsou v jednotkách sborů dobrovolných hasičů. Bez nároku na odměnu, na uznání. Většinou jsou JSDH na místě události první a nikdo jim nedá jistotu, že se v pořádku z místa události vrátí domů k rodinám. Oni nad tím ale nepřemýšlejí, jdou zachraňovat a to je pro ně hlavní, to je pro ně odměna a uznání když zachrání majetek nebo ŽIVOT!
Tihle inženýři nic z tohohle nevidí, vidí nás jen chodit po městě s kusem oblečení kde je náš znak, název a hned kritizují, že jsme k (Smolík výkalu). My jsme na to pyšní, hrdí. I když jsme nic převratného nedokázali, do teď třeba jen běhali po silnici s koštětem, nikdy nevíme, kdy přijde den, kdy můžeme položit život za záchranu druhých.
Text: Petr Rožec, úvod: autor
Foto: archiv Petra Rožce
