Opravdu skvěle se zachoval šestatřicetiletý muž bez domova Daniel. Ten se náhodně potkal po patnácti letech se svojí známou, se kterou si chtěl dát cigaretu a popovídat si. V tom si ale všimli šestnáctiletého mladíka, který chtěl skočit z lávky na Hlavním nádraží v Praze.
Dvojice si všimla mladíka visícího z lávky. Dan ale ani na okamžik nezaváhal a spěchal mladíkovi na pomoc – známou poprosil, aby přivolala pomoc. „Jeho kamarádka hledala další pomoc v hale nádraží. Bezúspěšně, všichni spěchali na vlak, šli na metro, potřebovali nakoupit. Strážníci pak dorazili na místo až ve chvíli, kdy už byl mladík v bezpečí. První Danova slova byla: „Jsem se bál, on mi ale pomohl, kdyby ne … Nevím, jak k takovýmu člověku přistupovat, nemám na to žádný vzdělání.“ Celý příběh pak společně s kamarádkou hlídce strážníků dovyprávěli,“ uvedli pražští strážníci.
Pan Daniel tak ukazuje, že je vlastně úplně jedno, jak vypadáme, jací jsme, kde žijeme… Všichni můžeme jednou zachránit lidský život, jen nesmíme být k okolí lhostejní.
Mladého muže záchranáři převezli do nemocnice a pan Daniel se svou kamarádkou si od nás zaslouží obrovské poděkování! Byli ve správnou chvíli na správném místě.
Náhledový obrázek: MP Praha
