Ochranné léčení je druh ochranného opatření ukládaného osobám páchajícím protiprávní činy ve stavu nepříčetnosti, duševního onemocnění nebo pod vlivem návykových látek. Ochranné léčení je v českém právu ukotveno v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. a trestním řádu v Zákonu č. 141/1961 Sb. Ochranné léčení u některých pachatelů následuje po skončení trestu odnětí svobody.

Toto ochranné léčení je ukládáno i osobám, které byly při činu příčetné, avšak mají duševní poruchu a jejich setrvání na svobodě je pro veřejnost nebezpečné. Další kategorií pachatelů odsouzených k léčení jsou ti, co páchají činy po zneužití návykové látky. Jde tak příkladem o osoby řídicí motorová vozidla pod vlivem OPL nebo mají sexuální poruchu nevyžadující zabezpečovací detenci (článek brzy).

Zákony v České republice umožňují soudům ukládat ochranné léčení v ambulantní i ústavní formě. Cílem tohoto léčení je zmínit nebo odstranit rizikové faktory vedoucí k nebezpečnosti konkrétní osoby. Ochranné léčení je ukládáno jako forma léčby na základě posudků soudních znalců a jeho délka je maximálně po dobu dvou let.

V případě, kdy dotyčné osoby nevykonávají programy, nespolupracují a účel léčení není splňován, je na základě rozhodnutí soudu (opět vychází ze znaleckých posudků) ochranné léčení prodlužováno – to může probíhat takřka bez omezení. Ochranné léčení je v České republice vykonáváno v psychiatrických nemocnicích, kdy některé mají určité specializace – například sexuologickým léčením se nezabývají všechny nemocnice. Dle Wikipedie se psychiatrické nemocnice zabývající se ústavní léčbou v Praze, Kosmonosech, Červeném Dvoře, Lnářích, Dobřanech, Horních Beřkovicích, Petrohradě, Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Brně, Bílé Vodě u Javorníku, Šternberku, Kroměříži a Opavě. Tyto nemocnice nejsou hlídány, na rozdíl od zabezpečovací detence, Vězeňskou službou České republiky.

Foto: Psychiatrická nemocnice Dobřany

Mohlo by se vám také líbit...