Není to tak dlouho, co se na Instagramu objevil velice zajímavý profil s názvem „ze_zivota_zzs“ mající za cíl ukázat práci záchranářů a zdravotníků reálně a s nutnou dávkou vtipu. Takový druh práce je totiž opravdu velmi náročná fyzicky, psychicky i časově.
Jelikož se mně osobně takovýto přístup opravdu líbí, rozhodl jsem se autory projektu vyzpovídat. A je mi velkou ctí, že se Martin s Jirkou rozhodli na mou nabídku kývnou. Nyní tak již samotný rozhovor s autory projektu.
Co vás vedlo k založení profilu na Instagramu?
Jirka: K založení nás inspirovalo několik podobných profilů od kolegů z jiných složek a přišlo nám zajímavé ukázat reálné pohledy na práci ve výjezdové skupině a vlastně i na prostředí urgentního příjmu, protože kolega je zároveň zaměstnán i na urgentu (urgentní příjem pozn. aut.).
Je opravdu na ZZS a ve zdravotnictví tak náročná práce, jak je ukazována právě na tomto profilu?
Jirka: Práce ve zdravotnictví je obecně hodně náročná a záchranka je v tomhle specifická. Laická veřejnost si myslí, že gró naší práce jsou samé akční výjezdy (nehody, výbuchy, resuscitace). Jenže tak to ve skutečnosti není – 90 % výjezdů jsou běžné výjezdy, typicky k seniorům s náhlým zhoršením zdravotního stavu.
Martin: Souhlasím. Druhou stránkou mince je ale obrovské zatížení posádek. Ve městě běžně udělám 7–9 výjezdů za den (zatížení podobné Praze), zatímco kolega na menším stanovišti 2–3 výjezdy, ale zase s delšími převozy. Z těch mých 7–9 výjezdů je reálně pro ZZS indikovaných možná 1–2. Psychická náročnost je pak obrovská.
Co vlastně konkrétně na Instagramu děláte?
Jirka: Snažíme se sarkasticky vykreslit situace, které posádky běžně zažívají. Nejsme žádní experti, takže využíváme hlavně dostupné GIFy ze sociálních sítí.
Martin: Občas máme co dělat už jen s výjezdovým tabletem, takže jsme rádi, že zvládneme upravit pár GIFů. Sem tam nám pomůže i AI. Snažíme se být moderní a zároveň nikoho nekopírovat.
Je mi jasné, že vedení organizace, kde pracujete, o vaší činnosti neví. Ví o ní ale kolegyně a kolegové?
Jirka: Naši zaměstnavatelé ani kolegové o tom neví a my se snažíme, aby to tak zůstalo. Poukazujeme na problémy, které vedení nerado slyší.
Martin: Pro upřesnění – jsme zaměstnanci krajské záchranné služby. Já zároveň sloužím i na urgentu. Mám za sebou 10 let služby, kolega letos začíná 6. rok.
Pokud ano, tak jak na tuto aktivitu koukají?
Jirka: Většina o nás oficiálně neví, takže reakce neznáme.
Martin: Ale je vtipné, že se o nás mluví a spousta kolegů naši tvorbu sleduje, aniž by tušili, že jsme to my.
Kdo vlastně vymýšlí obsah na stránku?
Jirka: Stránku spravujeme sami. Obsah vychází z našich reálných zkušeností.
Martin: Ano, ale samozřejmě vše anonymizujeme, ať kvůli mlčenlivosti, tak kvůli “velkému Bratrovi” z vedení, který kritiku nemá rád.
Některé příspěvky jsou dokonce od fanoušků. Začalo se zapojovat více sledujících?
Jirka: Zatím jen párkrát, ale kdyby se lidé zapojovali víc, vůbec bychom se nezlobili.
A jak vlastně koukáte na to, že se vaše stránka takto rozjela?
Martin: Upřímně jsme překvapení, vůbec jsme to nečekali. Jsme rádi, že se lidem líbí.
Jirka: Souhlasím – je to super a motivuje nás to pokračovat dál.
V úvodu píšete, že jde o „prevenci deeepreeze vtipem“. Co vlastně způsobuje ony deprese ve vašem povolání?
Martin: Výraz “deeepreeze” jsme použili záměrně. V poslední době rapidně narostly výjezdy k mladým lidem (11–19 let) s psychickými problémy, často vlivem sociálních sítí. My si ale v naší práci deprese dovolit nemůžeme, musíme fungovat pořád.
Jak jinak proti tomu blbému, co zažíváte v práci, bojujete?
Martin: Každý jinak. Já kvůli dvěma pracím moc volného času nemám, ale ten, co mám, věnuji rodině a rekreačnímu sportu.
Jirka: Já sportuji – hlavně kolo a plavání.
Právě ve zdravotnictví a na ZZS je velmi náročná, avšak mnohdy nedoceněná. Přišel vám alespoň někdy někdo poděkovat?
Jirka: Moc ne. Záchranka je takový otloukánek IZS. Na rozdíl od jiných složek nejsme pod ministerstvem vnitra, ale řízení jednotlivými kraji. Každý kraj má jinou úroveň vybavení, techniky i postupů.
Martin: Přesně tak. Máme nejvyšší zátěž ze všech složek, ale nikdo to moc neřeší. Navíc záchranky suplují chybějící praktické lékaře a akutní lůžka v nemocnicích. A když se vázne na banalitách, může někde jinde dojít ke zpoždění u vážného případu – a to pak jde o minuty.
Přemýšleli jste někdy nad změnou práce?
Jirka: Zatím ne, ale kdo ví, co přinese budoucnost.
Martin: Já bych rád měl v budoucnu jen jednu práci – skloubit dvě zaměstnání a rodinu je náročné, ale zatím nutné.
A závěrem otázka opět na téma vašeho projektu. Co plánujete dál? Na FB se nechystáte?
Jirka: Facebook zatím neplánujeme. Už Instagram nám zabírá dost času.
Martin: Naší hlavní ambicí je dál si dělat legraci – protože humor je nejlepší způsob, jak se z toho všeho nezbláznit.
Díky za rozhovor!
