Zajištění, zadržení a zatčení. Na první pohled podobná slova, ve skutečnosti však jde o tři odlišné právní instituty s jasně stanovenými pravidly. Ve veřejném prostoru se tyto pojmy často zaměňují, což může vést k nepochopení policejních postupů. Právě proto si v tomto článku vysvětlíme, co jednotlivé pojmy znamenají a kdy se používají.
V běžné řeči často zaznívá, že „policie někoho zatkla“. Ve skutečnosti však ve většině případů nejde o zatčení, ale o zajištění nebo zadržení. Rozdíl přitom nespočívá jen v samotném názvu. Každý z těchto úkonů má jiný právní základ, jiný důvod použití i odlišný procesní rámec.
Velmi zjednodušeně řečeno: zajištění osoby upravuje zákon o Policii České republiky, zatímco zadržení a zatčení upravuje trestní řád.
Zajištění osoby – rychlé řešení události
Zajištění osoby je upraveno v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně v § 26 – Zajištění osoby. V paragrafu je přímo popsáno, kdy je policista oprávněn osobu zajistit.
Jde například o situace, kdy osoba ohrožuje svůj život, život nebo zdraví jiných osob anebo majetek, byla přistižena při jednání, které splňuje znaky přestupku, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat, anebo bude mařit řádné objasnění věci. V paragrafu je také jasně uvedeno, že zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody.
Dále je mimo jiné uvedeno, že policista musí osobu propustit ihned, jakmile pomine důvod k zajištění. Policista také musí o zajištění sepsat úřední záznam.
Zadržení osoby upravuje trestní řád
Zadržení osoby je upraveno v zákoně o trestním řízení soudním (trestním řádu), tedy v zákoně č. 141/1961 Sb. Konkrétně jde o § 75 a § 76. První paragraf popisuje zadržení osoby obviněné policejním orgánem, druhý pak zadržení osoby podezřelé.
Pokud dojde k zadržení obviněné osoby, je povinností policie informovat státního zástupce o provedeném zadržení. Státnímu zástupci pak policie předává i opis protokolu, který policista sepsal při zadržení, a další materiály, které státní zástupce potřebuje, aby mohl v případě potřeby podat návrh na vzetí osoby do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněná osoba mohla být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdána soudu, jinak musí být propuštěna na svobodu.
Pokud dojde k zadržení osoby podezřelé, které je popsáno v § 76, je situace rozepsána podrobněji. Pokud jde o naléhavý případ, může být osoba zadržena, i když proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je potřeba předchozí souhlas státního zástupce. Bez souhlasu lze zadržení provést jen v případě, kdy věc nesnese odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout – jde o situace, kdy je osoba přistižena při páchání trestného činu nebo zastižena při útěku.
Omezit osobu může v určitých případech kdokoli
Zadržení osoby může v určitých případech provést i kdokoli jiný než policejní orgán. Musí však jít o osobu přistiženou při trestném činu nebo bezprostředně poté, a omezení její osobní svobody musí být nutné ke zjištění totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Takovou osobu je pak nutné ihned předat policejnímu orgánu.
V případě, kdy zadržení provede policejní orgán, musí zadrženou osobu dle třetího odstavce vyslechnout a o výslechu sepsat protokol, ve kterém bude označeno místo, čas a bližší okolnosti zadržení. Uvede také osobní údaje zadržené osoby, stejně tak podstatné důvody zadržení.
Pakliže bude podezření ze spáchání protiprávního jednání rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny pominou, musí být osoba bezodkladně propuštěna. Zadržená osoba má také právo požadovat, aby byl při jejím výslechu přítomen obhájce.
Zatýká se na základě rozhodnutí soudu!
A nyní se dostáváme k samotnému zatčení osoby. Opět jsme v rovině trestního řádu, tentokrát v ustanovení § 69 – Příkaz k zatčení.
Příkaz k zatčení vydává soud například v situacích, kdy se osoba vyhýbá trestnímu řízení, není možné ji předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak její přítomnost u výslechu. Příkaz k zatčení lze vydat pouze tehdy, pokud je dán některý z vazebních důvodů podle § 67 trestního řádu. Tento konkrétní úkon je nejzávažnější ze všech tří zmíněných postupů. Pokud dojde k zatčení osoby, je policejní orgán povinen tuto osobu nejpozději do 24 hodin od zatčení dodat soudu – nemusí jít o soud, který příkaz k zatčení vydal.
Závěrem proto pamatujme na to, že zajištění, zadržení a zatčení nejsou synonyma. Každý z těchto pojmů označuje jiný postup, který má jasně dané podmínky i pravidla. Právě správné používání těchto pojmů pomáhá lépe porozumět práci policie i fungování trestního řízení jako celku.
Poznámka autora: Článek není psán vyšetřovatelem ani právníkem a slouží především laické veřejnosti k vysvětlení důležitosti rozlišování těchto pojmů.
Zdroje:
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-273
[cit. 18. 3. 2026]
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141
[cit. 18. 3. 2026]
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 75
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141#p75
[cit. 18. 3. 2026]
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 76
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141#p76
[cit. 18. 3. 2026]
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 69
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141#p69
[cit. 18. 3. 2026]
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), § 67
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141#p67
[cit. 18. 3. 2026]
