Podobnost s reálným zásahem je čistě náhodná!
Jedno město, jedna náročná noční směna. Velmi brzy nad ránem pípá pager, zvoní telefon – bezvědomí, TANR. S parťákem běžíte ještě v polo spánku do vyhřáté sanitky – máte ji totiž na „kabelu“ (elektřina), takže se vám dobíjí přístroje a zároveň se udržuje teplota. Za vámi běží kolegyně s kolegou spěchající do „RVéčka“. Z jedné základny tedy vyráží „vláček“ v podobě posádky RV a RZP.
Vyrážíte na adresu, kterou již dávno díky vyspělým technologiím vidíte na navigaci. Jedete ve tmě, město se pomalu probouzí, ale cesta je klidná. Řidič tak může jet rychle, ale zároveň bezpečně. Před vámi jede malé „rvéčko“, které je přeci jen ještě o něco rychlejší. Na místo, kde zatím volající s operátorkou díky TANR, bojují o život muže, přijíždíte společně. Zjišťujete, že na místě jsou již před vámi policisté mající ve výbavě AED vyžádání ze strany zdravotnického operačního střediska. Už rozhodně nejste rozespalí. Již jste si za krátkou cestu probrali vše, co budete muset dělat. Berete monitor základních životních funkcí, batoh, kyslík. Běžíte do čtvrtého patra domu do jednoho z bytů.
Přebíráte skvěle odvedenou kardiopulmonální resuscitaci od policie a rodiny muže, u kterého došlo k náhlé zástavě oběhu. Rodina správně prováděla stlačování hrudníku v intervalu 100 stlačení za minutu. Na ty pak navázala hlídka policie. Děkujete jim. To vše v několika sekundách. Pak se již rodinu snažíte nevnímat. Jedete předem stanovené postupy toho, jak se starat o pacienty s náhlou zástavou oběhu. Pacienta lékařka zaintubuje a od té chvíli za něj dýchá přístroj. Čtyři minuty po začátku vaší práce na pacientovi dochází k obnově základních životních funkcí. Je z „části vyhráno“. Voláte na dispečink. Jste ve čtvrtém patře a budete potřebovat hasiče.
Mezitím, co vy s kolegy a kolegyní pracujete na pacientovi, dojíždí šest borců v červeném autě. Krom strojníka vybíhají všichni do čtvrtého patra a berou s sebou transportní vanu. Velitel hasičů domlouvá postup s vaší kolegyní lékařkou. Máte na místě vše hotovo – pacient je ve stabilním stavu připraven na transport do sanitního vozidla.
Na nosítkách takový pacient a v tak úzkém prostoru nejde transportovat. Pacient leží na umělé plicní ventilaci na transportní vaně. Má kolem sebe těžké přístroje. A tady je právě ta úzká spolupráce mezi složkami IZS znát. Opatrně jste s hasiči a policisty pacienta odtransportovali k sanitnímu vozidlu. Motor byl po celou dobu zapnutý, takže sanitka je vytopená. Kolegyně s kolegy se starají o pacienta, vrací vše do původního stavu v sanitce, uchycují přístroje. Vy mezitím šikovné rodině jdete ještě jednou říci, co bude následovat, kam jejich příbuzný pojede a kam si mají zavolat. Znovu děkujete za to, jak prováděli resuscitaci…
Po cestě do nemocnice ještě vy a lékařka vyplňujete zdravotnickou dokumentaci, která je nezbytná. Přijíždíte do nemocnice, pacienta předáváte na urgentním příjmu s dobrou prognózou. Alespoň částečně uklidíte sanitku a vydáváte se zpět na svou základnu… Je krátce po šesté hodině ráno. Na základně doplníte s kolegou to, co jste vypotřebovali. Zbývá už jen pár minut do předání směny posádce, ale než se kolega s kolegyní stihnou převléknout, opět vám pípá pager a zvoní telefon. Jedete…
A dál už milí příznivci projektu víte, co bude následovat. V této krátké povídce máte možnost vidět, jak úzká spolupráce mezi záchranáři, hasiči a policisty panuje. A vidíte, že například u náhlé zástavy oběhu jsou svědci události a ti, co poskytují první pomoc, velmi důležití!
Díky všem členům složek IZS, a to jak ve výjezdových posádkách, tak na „telefonu“, za jejich práci! Díky ale také všem, kteří poskytují první pomoc ve chvíli, kdy někomu jde o život!
PS. Povídka má být naučná, proto jsou použity v určitých slovech odkazy na to, co konkrétní slovo/zkratka znamená.
