Nejsou vidět, ale i tak nasazují vlastní životy

Jezdí s vozidly s fialovým pruhem, nosí tmavě modré košile, a když jsou v práci, tak jsou téměř celou dobu za mřížemi. Ano, řeč je zejména o ženách a mužích sloužících u Vězeňské služby České republiky. My je většinou nevidíme, ale to neznamená, že oni při své službě neriskují a nenasazují své životy!

Právě dnes jsou to tři roky, co došlo k těžké dopravní nehodě kamionu převážejícího dva historické tanky, osobního vozidla a vězeňského autobusu, ve kterém cestovalo deset příslušníků a devět vězněných osob. Autobus jel právě dálkovou eskortu, bohužel ale do svého cíle již nedorazil. A domů ze služby se již nikdy nevrátí mladý strážný (VS ČR má strážné a dozorce – strážní doprovází vězněné osoby, dozorci je hlídají ve vězhení) autobusu Filip Suchý. Skvělý příslušník, skvělý člověk a výborný kolega. Filip byl ale také skvělým kladenským fotbalistou a členem jedné rodiny.

Pamatujme na to, že byť o nich nečteme v médiích, nevídáme je nikterak často v televizním zpravodajství, tak právě oni střeží mnohdy ty nejnebezpečnější osoby, které kdyby běhaly po světě, tak by tvořily jen a jen zlo. Vzpomeňme nyní teď na Filipa Suchého, ale stejně tak poděkujme všem, kteří slouží vlasti!